A prší a prší chmurná nálada s toho srší
Sme dneska byly ze třídou na úřadu práce...
Zjistila sem že to co chci dělat a baví mě to dělat nemůžu a to co nechci dělat to dělat můžu... Děs co...
Jinak obyč den jako vždycky. Už mě to přestáva bavit dělat všechno jako vždycky. Chci udělat něco neobvykleho něco jiného něco co není tak jako vždycky prostě něco ulítleho. Ale jak...
Možná se to zdá lehké ale zkuste si to udělat. Třeba zatáhnout sveho idola někam a začít ho vašnivě líbat... moje kamojda už to tak udělala. Já osobně si to moc nedokážu představit u sebe.
Na to je potřeba dost odvahy a vášně kterou asi já postrádám... jaká škoda
Ale zkusim to. I když ne tohle. Něco jiného... ale zatím nevim co ...nesnášim stereotyp. Ať dělam co dělam musí to být každou chvíli jinak, nebo mě to přestane bavit a začnu se nudit. No jo třeba vyučovací hodiny ve škole sou furt to samé. Sem byla s taťkou na angličtině a tam ten učitel byl mnohem lepší. Dělal každou chvíli něco jiného a proto 3 hodiny co jsme tam strávili uběhly jako nic. Nechápala sem to. Proč se podle toho nemůžou řídit i naši učitelé ? Aspoň bysme se nebavili bo se bavíme (aspoň tada já) když nás to začne nudit.