Josef Jungmann
JOSEF
JUNGMANN
(16.7.1773,
Hudlice u Berouna - 14.11.1847, Praha)
Jeden
z nejslavnějších rodáků berounského okresu se narodil v
Hudlicích jako šestý z deseti dětí. Tři roky docházel do
Berouna do německé školy. Musel se naučit německy a
latinsky, aby mohl na piaristické gymnázium do Prahy. Roku 1792
vstoupil na filozofii a po třech letech odešel na právnickou
fakultu, kde setrval až do roku 1799. Téhož roku byl jmenován
učitelem na gymnáziu v Litoměřicích, kde horlivě pracoval
mezi žáky a zdarma učil v semináři češtině.
V Litoměřicích značně rozvinul svou literární činnost,
ale nechtěl tam zůstat natrvalo. Velmi ho lákala Praha,
středisko vzdělanosti. Proto uvítal, když mu bylo v roce
1815 nabídnuto místo profesora na akademickém gymnáziu
v Praze, roku 1834 pak byl jmenován jeho ředitelem. V roce
1845 odešel do výslužby. O dva roky později zemřel a byl
pochován na olšanském hřbitově.
Jungmann se do dějin české literatury zapsal především jako
literární vědec a teoretik, jazykovědec a propagátor
českého jazyka a literatury. Jeho nejstarším vědeckým
dílem je „Slovesnost aneb Sbírka příkladů s krátkým
pojednáním o slohu“ (1820, přeprac. 1845-46), první česká
učebnice literární teorie a poetiky. Následuje dílo
„Historie literatury české aneb Soustavný přehled spisů
českých, s krátkou historií národu, osvícení a jazyku“
(1825). V tomto spise je uveden podrobný výčet všech
slovesných děl české literatury od nejstarších dob až po
Jungmanna. Vrcholným naučným dílem je nepochybně
pětidílný „Slovník českoněmecký“ (vyd. 1835-39),
který podává významné svědectví o bohatosti českého
jazyka a české vědy. Jungmann na něm pracoval 30 let a
právem je považováno za jedno z nejvýznamnějších děl
národního obrození.
Významná je také jeho překladatelská činnost. Překládal
básně (z němčiny, angličtiny, ruštiny, polštiny a
řečtiny), čímž se snažil dokázat, že i český jazyk je
schopen básnického vzletu. Největší zásluhu si však
získal překladem děl světového významu, např.
z francouzštiny to byla Chateaubriandova „Atala“ (1805),
z angličtiny Miltonův „Ztracený ráj“ (1811),
z němčiny Goethův idylický epos „Hermann a Dorothea“
(1841).
Menší význam mají Jungmannovy původní básně, psané pod
vlivem cizí poezie, např. sonety „Těžké vybrání“,
„Létaví mravenci“, romance „Oldřich a Božena“,
historická báseň „Zuzana“ aj.