Příhoda s vodkou panem Vomáčkou
„Kam deš?“
„ Nech mě!“ řekla jsme a zabouchla za sebou dvěře. Jo Jane Cowbergová – postrach mýho života. Kdyby sme aspon nebyli příbuzný a nevlastnily obě stejný protivný příjmení. A ještě se do mě bude slečinka navážet, kvůli toho jak sem vyjela na Mariku. To tak!
„ Hele slečno kam deš?“ Zeptal se zkoumavým tonem milej Michal.
„ Radši zmizni chlapečku, nebo ti moje noha přistane na ksichtě!“ zavrčela sem na něho podrážděně.
„ Hele na ty tvý nálady už sem zvyklej. Kdo tě nasral tentokrát?“ Ušklíbl se.
„ Ani mi nemluv.“
„Jane?“ zkoušel nejistě.
„Jo“
„Ááá tak … s toho si nic nedělej vás to přejde. Vždycky vás to přešlo.“ Mávl úsměvem rukou a na slovo vždycky dal extra důraz. Už sem chtěla něco naštvaně říct, ale skočil mi do řeči.
„Jo a potkal sem Mariku!“
„No jo.. dobře.. co já s tím?“ řekla sem nezaujatě s pitomýmě otráveným kvichtem, kerej dokáže Mariku vždycky tak šíleně vytočit.
„ Netvař se tak a vážně je pravda, že ste uplně stejné“ Prohodil jako by nic, ale stejně věděl, že tohleto dokáže vytočit mě!
„Nehraj s na svatouška michale! Ty dobře víš, jak mě to štve!“Vyjela sem na něho. Jo já vím. Jsem dost výbušná.
„A Marika se na tebe ptala!“ Skočil mi znovu mi znovu do řeči.
„ To mě vážně moc mrzí, že brala moje jméno do huby a s jakým afektem?“
„Nebud tak protivná!“Rozesmál se Michal.
„Jo...“ usmalá sem se skromně.
„Bezva. Tak Marika se ptala…. Jesti… ech.. „
Tak co! Vymáčkni se proboha!
„Potřebuje s tebou mluvit!“ vypálil ze sebe co nejrychleji.
„Kdy?“
„Prej ji máš zavolat až budeš mít čas“
„Stačí za sto let?“ ušklíbla sem se zlomyslně.
„Obávám se, že ne. Hele a kam si vlastně s tím kolem chtěla jet?“
„Nojo!To je náhodička! Já sem za Marikou totiž chtěla ted jet! HM.. tak čau a dík za vskaz.“
„myslíš, že už bude doma? „
„Nemyslim, já to vim“ řekla sem, a s těmi slovy nasedla na kolo.
„Aha. Tak v tom případě už tě nebudu déle zdržovat.“
„To bys byl vážně hodný“ Odvětila sem, mávla krátce na pozdrav a jela.
„Mariko Mariko!!!“
„Co tu děláš?! “
„Takže.. za prvé tu astojim, za druhém mluvim, a za třetí držim kolo … co ty?“ řekla sem a kupodivu sem Mariku rozesmála.
„Já se ted chlamu… snad ste se s jane zase nepohádaly?
“a to víš jak?“
„ne. NE! NEŘIKEJ MI, ŽE TI VOLALA!!!!“
Uklidni se! Okřikla mě. nŃAjednou sem se otočila a uviděla Petera s uplně bílím ksichtem a šíleně smutným výrazem.
„Co se děje“ Zeptala sem se starostlivě a dost tišila hlas at nás nešlyší Marika.
Ale moje snažení bylo naprosto zbytečný, jelikož ten magor otočil hlavu směrem k balkonu ve třetím patře a zavolal:“ Hey to sem já! Pamatuješ si mě ještě?“
„Dlouho sme se neviděli co ty kundo?“ Já se dívala střídavě na něho a na Mariku, jak se jim m+ní výrz v ksichtě. Marice s udiveného a starostlivého na pohled „tobě už vážně hrabe ale TĚŽCE co?“ a Peterovi s mírně vychlastaného do naprosto pitomého. Teda… kdyby tohle viděla Jane, tak by se uchlamala. Já sem tam tak stála a celé to jakoby nezaujatě pozorovala, ale zatím sem umírala smíchy. Stejně oba byli sebou navzájem tak zaujatí, že si ani neráčili všimnout mjé chlamavé maličkosti.
Nejpozoruhodnější byl Peterův ton hlasu. Nejenže na celej svět vyřvával, jak je mu líto, že už s Marikou není, ale navíc mu šíleně překakoval hlas a nakonec se rozbrečel. Tak škytavě, děcky…že se chlamala i Marika. Celé tohle divadélko zakončil rázným vytáhnutím vodky a s pozvednutím k Mari řekl : „Tak co zlato, dáš si se mnou jako za starých časů?“ Kdybyste to slyšeli… to bylo něco šíleného! Já myslela, že umřu! Ještě jak to řikal tím svým hlasem, tak to byl konec. Vybuchla sem v takový smích, že sem jenom lapala po dechu a bezmocně se válela na zemi. Když sem se trochu vzpamatovala a rozdýchala se, tak sem uviděla stát nade mnou Petera v poloze, jako by vstával z hajzlu v levé ruce vodku, pravou na mě ukazováčkem třesoucí se rukou ukazoval. K tomu ještě ten jeho vychlastaný výraz a kecy. „ he he hee he he he HEMEROID“ a oči úplně vykulené. pusu uplně otevřenou, oči rozjařené, jako by právě vymyslel atomovou energii a můj další záchvat smíchu.Jen sem se stačila podívat na Mariku jak se naklání, až málem spadla s balkonu. Taky tam spousta lidí vykukovala s oken a balkonů, aby měli co nejlepší výhled na tu bujarou šou.
Vážně sem litovala, že tam nemůže být Micha, Marek, Tomáš a další
mý úýasně chlamavý a optimističtí kámoši. Ti by se totiž určitě posrali smíchy. A nebyli jediní. Vlastně od zvrhlého civení (mariky) a pohledu malýho děcka kere vidí poprvý v životě stromeček (Petera, jak jinak) odradili až vykukující se lidi, keří propukli v hlasitý smích.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj,u mě jsi se přihlásila do grafické soutěže a první kolo právě začíná.podmínky a všechno ostatní najdeš tady:http://avrillavigne-site.blog.cz/0811/vgs-i-kolo
Začalo VGS!
(Weris-s, 11. 11. 2008 17:41)